155cm aneb z pohledu malého človíčka

15. august 2017 at 14:59 | violetnikol
Vítejte u nového článku,
na téma týdne vybrané adminy blogu běžně nepíšu (za celou svou "blogovou kariéru" jsem na něj napsala možná tak 2 články), ale tentokrát mě téma zaujalo a myslím, že je to něco s čím se jako člověk se 155 centimetry ztotožním. A nejen to. Téma týdne tedy je Z pohledu malého človíčka..


Čti dál ↓

Hlavní otázkou je, kdo to vlastně je malý človíček? Určuje to jeho výška? Jeho charakter? Může to být dospělý nebo dítě? Ze všech těchto pohledů bych chtěla tohle téma rozebrat.

Malý človíček = nízký človíček
Často slýchávám, že lidé s výškou pod 160 to nemají v životě lehké. V krámech musí šplhat na rozviklané regály, aby dosáhli na své oblíbené sušenky, chůze s někým dvakrát tak vyšším je pro ně spíš mírný běh a ve většině zrcadel na veřejných záchodcích na sebe ani nevidí. Upřímně myslím, že s těmito věcmi se můžu ztotožnit. I přes omýlaný fakt, že být malá slečna je vlastně roztomilé, má výška je mi často spíše příteží. Na druhou stranu neříkám, že bych chtěla vyrůst, ale zkrátka, své nevýhody to má a vždycky mít bude. O to vtipnější mi pak přijde, když se setkám se slečnou, která nemá méně než 170 a tvrdí, jak jí všichni její kamarádi přezdívají prcek nebo stolička. Haha, jasně.


Malý človíček v duši
Tímhle človíčkem mám na mysli někoho, kdo sice může být velký jak hora, ale uvnitř se skrývá pravý opak. Nesmělý, bojácný člověk, co by se sám od sebe promluvit nahlas na veřejnosti nejspíš nikdy neodvážil. A taky si myslím, že tenhle malý človíček má i druhé jméno - nízké sebevědomí. Je to něco, s čím se bohužel potýká mnoho z nás a překonat to není lehké.


Človíčkové ze školky
Nejčastěji jsou jako malí človíčkové označovány právě děti z mateřské školy. Zpočátku trochu nesmělé, ale přesto odhodlané. Docela často se setkávám s lidmi, co si urputně stojí za tím, že děti nesnáší a že by s nimi nevydrželi být ani minutu. Já to chápu, sama jsem byla z několikahodinové praxe právě v mateřince úplně hotová (a jako bonus i nemocná), ale přesto jsou na těch dětech věci, co mě nikdy nepřestanou udivovat.
Zrovna včera jsme s jedním kamarádem na tohle téma vedli menší diskuzi a říkal, že ho vždycky fascinovalo, jakou představivost ty děti mají. Jak dokážou reagovat na různý problémy, co všechno je napadne a nebojí se to říct nebo jinak vyjádřit. Jak vypráví o tom, kým by jednou chtěly být nebo jaký superhrdina je jim nejmilejší.
Mě osobně přijde, že v tomhle období kdy ještě nejsou zkažené systémem a dobou, jsou asi tou nejčistší verzí, jakou už nikdy jindy nebudou. Je to zvláštní, veselý i smutný pohled. Jak beztarostné to dětství je, hraní si při sluníčku na písku, navazování nových přátelství (protože s tamtím už nekámošim), že jediným problémem je každodenní rvačka o autíčka a panenky a občas se ozve hlasité a uplakané: "Paní učitelko, tamten mě bouchnul!"

A takhle vnímám malé človíčky já, také jako jeden úplně malinkatý človíček na týhle planetě.
A co vy? Necítíte se taky občas malincí?

edit: Poslední dva obrázky jsou z mé poslední výstavy a kolekce Feelings. Celou sérii si můžete prohlédnout zde.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Ooomarie Ooomarie | Web | 16. august 2017 at 9:04 | React

Skvělý článek! :) Myslím, že každý z nás se občas cítí malý, i modelky se 180 centimetry :D S některými věcmi, co píšeš se můžu ztotožnit, ačkoliv mám o deset centimetrů víc. Vždycky mě naštve, když mi někdo vysoký řekne, že jsem malá, přitom nejsem. Myslím, že moje výška je taková průměrná :D A ano, děti ve školce jsi hezky popsala - že jsou nezkažení a čistí, to mi na nich přijde krásné :)

2 Kate Kate | Web | 17. august 2017 at 16:09 | React

Jsem naprosto průměrně vysoká a přesto si přijdu občas úplně maličká. Já jsem asi ten typ malého človíčka v duši.

3 Džejní Džejní | Web | 21. august 2017 at 9:36 | React

s tou fyzickou malostou prilis problem nemam a ak sa neprestahujem do krajiny, kde su sami velmi vysoki ludia, asi s tym problem nikdy mat nebudem.
co sa tyka nizkeho sebavedomia, tak to je jednoznacne moj pripad. mozem sice mat svojich 168cm vysky, ale niekedy by som najradsej bola malicka, ba priam neviditelna. ale snazim sa na sebe pracovat a nejakym sposobom si to sebavedomie postupne budovat.
skolkarka som samozrejme kedysi davno bola, ale pravdupovediac si vobec nepamatam, ake to bolo. do skolky som potom uz nikdy viac nevstupila, ale male deti samozrejme vidavam v beznom zivote, ale uz dlho som nezacula ziadne ich pohlady na zivot. no suhlasim s tebou, ze su to este neskazene stvorenia, na co pozerat sa je smutne aj vesele zaroven.

4 Teri Teri | Email | Web | 27. august 2017 at 12:50 | React

Já si ani moc nepřipadám jako malá, možná v duši. Jinak měřím 158 , ale je to uě průměrný věk :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 


---